1. Jste Americký režisér, proč jste se rozhodl natočit film o Libuši a rané
české historii.
Ve skutečnosti jsem Němec a v Americe pouze žiji a pracuji. Někteří mí příbuzní byli česko-němečtí průmyslníci z Ústí nad Labem. Přestože celá rodina opustila Československo v roce 1945 a usídlila se ve Švýcarsku, Rakousku a Bavorsku (já jsem vyrostl v Mnichově), část z jejich kulturního dědictví byla stále součástí mojí výchovy. Pohádkové knížky
o Krakonošovi, německy psané příběhy pro děti o Otfriedu Preusslerovi, českém emigrantovi narozeném v Liberci, a knížky s fotografiemi o Praze a o starých Čechách, s jejich romantickými hrady a magickými krajinami, plnily poličky na knihy u mých rodičů. Romantické aspekty české historie a české legendy jsou tedy součástí mého vlastního kulturního dědictví. Nápad natočit film o Libuši přišel nejdříve od filmové investorky, která je ochránkyně životního prostředí a zároveň velmi silná a nezávisle myslící žena. Ji zajímaly duchovní aspekty příběhu, zejména s ohledem na ženskou moudrost v časech před (muži ovládaném) křesťanstvím. Začal
jsem s výzkumem a byl jsem tak unesen tím, kolik vrstev tento úžasný komplex příběhů nabízí, že jsem okamžitě souhlasil s natočením filmu.
2. Jak jste přistoupil k tak složitému tématu a jaké byly Vaše zdroje pro
scénář?
První otázkou bylo, jestli máme film natočit v češtině, němčině nebo angličtině. Já žiji a pracuji v Americe a mysleli jsme si, že angličtina by nám dala nejlepší možnosti pro mezinárodní uvedení snímku a dovolila nám přinést film publiku na celém světě.
Dalším krokem bylo najít autora scénáře. Zeměřil jsem se na Anglii, abych našel anglického spisovatele, který se vyzná v evropské historii a mytologii. Přes literární agenturu v Londýně jsem se dostal do kontaktu s irským spisovatelem/režisérem Lancem Dalym, který pro mě byl
perfektním partnerem. Protože byl Ir, vyrostl s velice podobnými pohádkami a měl dobré znalosti pohanského folkloru.
Potom jsme příběh sledovali až k jeho prapůvodním kořenům:
pražský duchovní Kosmas, který jako první mluví o Libuši ve svojí Kronice české (1119 n.l.), německé romantické pohádky Musäuse (1782 n.l.), pětisetstránková dramatická hra Založení Prahy od Klemense Brentana (1815 n.l.), modernější hra Libussa od France Grillparzera (1874) a samozřejmě také Staré pověsti české od Aloise Jiráska (1894) a Smetanova slavná opera Libuše (1881). Také jsme četli různé ekundární zdroje včetně skvělé kapitoly o původu legendy o Libuši od profesora české literatury na Yaleově univerzitě Petra Dementze v jeho knížce Praha černá a zlatá, kde porovnává historické počátky příběhu a způsob, jakým se české děti učí o Libuši ve škole.
Scénář obsahuje prvky ze všech těchto zdrojů, ale hlavní příběh pochází z Grillparzerovy hry Libussa, ve které se objevuje milostný trojúhelník mezi Libuší, Přemyslem a Vlastou, což byl silný dramatický moment, který dal filmu jeho strukturu.
Kromě milostného trojúhelníku, který je emocionálním jádrem filmu, klademe důraz i na přechod z pohanské kmenové formy společnosti na moderní stát a na to, co mohla tato změna znamenat pro lidi žijící v té době. Jedním z našich klíčových údajů je, že založení Prahy a začátek rodu Přemyslovců znamenaly konec starých pohanských časů a
později konec svobody, které se slovanské kmeny těšily.
Přemysl se stává komplikovanou, trpíci postavou, která je poháněna svojí vizí vládnout železnou rukou a založit s nejlepšími úmysly moderní stát, aby ochránil svůj lid, ale zároveň ničí všechno, za čím si Libuše stála, když vládla bez něho: moudrost druidů (Kazi) a kněžek (Teta) a jemnost ženské vlády.
3. Nebojíte se, že české publikum, které četlo Jiráska ve škole, zavrhne film, protože je jeho dramatizace velice odlišná od toho, co se učilo?
Nebojím, protože jsem přesvědčen, že publikum pochopí emocionální upřímnost filmu stejně tak jako složitost interpretace. Jakmile diváci přijmou to, že tohle není převyprávění Jiráskovy verze, tak se jim film bude líbit, protože jsme ho natočili velmi uvážlivě a s velkou láskou.
Co se týče historické přesnosti: Film není historickým dramatem založeným na zdokumentovaných faktech, protože Libuše není historická postava. Je to legenda, jako je král Artuš v Anglii nebo Siegfried v Německu. Mohla žít, ale nikdo to nemůže dokázat, jelikož její příběh zasahuje do časů před písmem. Takže zde může být určitá umělecká
volnost v interpretaci mýtu. Zamyslete se nad všemi těmi filmy a knihami o králi Artušovi. Cítím, že tento film patří na stejný podstavec a doufám, že má interpretace otevře dveře celosvětovému zájmu o tuto fascinující
postavu, o mytologii města Prahy a o historii střední Evropy vůbec.
4. Kdo ve filmu hraje a proč nejsou hlavní postavy hrané českými herci?
Kvůli velkému množství dialogů ve scénáři jsme potřebovali najít herce, kteří mluví perfektně anglicky, ale zároveň se hodí i vzhledově. To nebylo jednoduché a nakonec jsme casting udělali v Anglii a v USA a výslovně jsme hledali východoevropské herce. Brzy jsme našli Winter Ave Zoli,
Čechoameričanku se slovenským otcem a americkou matkou, která byla absolutně perfektní. Kromě toho, že je velice talentovaná mladá herečka, vyrostla Winter v Praze a vypadá přesně jako Libuše na ilustraci v knize. Nenašli jsme žádné české herce pracující mezinárodně a proto Přemysla, Vlastu a Tetu nehrají Češi, ale Maďar, Chorvatka a Ukrajinka. Mimo nich jsou všichni ostatní herci opravdu Češi a byly vybráni v Praze. Mezi nimi jsou i populární české hvězdy jako Marek
Vašut, Pavel Kříž a Ivo Novák.
5. Kdo ještě pracoval na filmu a kdy a kde byl natočen?
Dali jsme dohromady opravdu mezinárodní tým včetně amerického kameramana Bobbyho Bukowskiho (MILUJ BLIŽNÍHO SVÉHO, ČERNÁ OVCE, DYING GAUL, JESTŘÁB UMÍRÁ, PHOEBE V ŘÍŠI DIVŮ) držitelku ceny Emmy britskou kostymérku Barbaru Lane ( WILLOW, ELIS ISLAND, DRAČÍ DOUPĚ), italského vedoucího střihu Roberta Silviho (THE DEAD, VE STÍNU VULKÁNU, TŘI POHŘBY, TOMBSTONE, IN THE ELECTRIC MIST) a německého hudebního skladatele Benedikta Bryderna, který složil žasný orchestrál na motivy Dvořáka, který jsme nahráli s devadesátičlenným orchestrem v Praze.
Celý film se natáčel v České republice v roce 2007 a byl dokončen oncem roku 2008. Pro všechny stavby jsme využili zrekonstruovaná slovanská obydlí ve vnějších architektonických muzeích, jako je v Řepoře, a také jsme využili lesy po celém státě. Hlavní lokace byly kolem Brd, Dobříše a řeky Berounky. Nic se nenatáčelo ve studiu.
6. Takže je to americký, český nebo německý film?
Dobrá otázka! Určitě to není americký film, protože celý příběh patří do české a německé kulturní oblasti. Technicky je to americko-česká koprodukce, spolupráce mezi českou produkční společností Starlite, která má sídlo na Barrandově, a mojí produkční společností Amok Film,
která sídli v Los Angeles.
7. Bude film uveden ve více státech?
Premiéra v českých kinech bude říjnu 2009 a slovenská premiéra bude v lednu 2010.
Máme mezinárodního prodejce, který se stará o prodej filmu elosvětově. Film už byl prodán do Německa, Austrálie, do všech států bývalého sovětského svazu včetně Ruska a Ukrajiny, stejně tak i na střední východ. Další prodej bude realizován během roku 2010.
8. Jaké jsou vaše další projekty?
Pracuji na velkém fantasy filmu zvaném In the Lost Lands (V pustinách) vycházejícím z příběhů uznávaného autora George R.R. Martina, který plánujeme natočit na Barrandově v létě 2010.